Před časem mě hluboce zasáhla zpráva o úmrtí jedné mojí internetové kamarádky. Hodně z vás ji znalo. Byla to mladá žena, která bojovala se zákeřnou nemocí. Dávala optimismus , rady i naději všem kolem sebe i v širokém virtuálním světě. Bojovala jako lvice. Bohužel nemoc byla silnější než ona.

Vrátím se teď o půl roku zpět. Spolu s většinou z vás jsem uspořádala sbírku. Jen tak – pro radost Xym (to byla její přezdívka). Myslím, že radost opravdu měla – velikou. Našli jsme v archivech diskusí vše co napsala, že si kdy přála…od pekárny na chleba, přes značková pera Parker až třeba po ručníky nebo dozy do kuchyně…pomohl nám přítel takže jsem objednali Lego, obarvili hedvábné šátky(nosila je na hlavě) a udělali jsme tričko s nicky všech, co přispěli. Dnes jsem pročítala její řádky…napsala tenkrát tohle.

********************************************************************
“Frodo, môj milý!” zvolal Gandalf. “Hobiti sú úžasní národ, to som ti u povedal. Ich obyčaje a zvyky spoznáš za mesiac, ale keď sa ocitnú v úzkych, prekvapia ťa, aj keby si ich poznal sto rokov. Neočakával som takú odpoveď, dokonca ani od teba nie.” ********************************************************************
Neviem, co napisat, lebo som v uplnom soku. No dufam, ze tabletka, pizza, vino a francuzsky kremes ten sok zmiernia a ja budem schopna napisat, co citim. Najlepsie to vystihuje citat v uvode.

ZENSKE,STE UPLNE HROZNE! TOTO MI UROBIT! TAKTO MA PREKVAPIT!

Som z vas hotova. Taketo prekvapenie som naozaj necakala. Na jednej strane si pripadam ako Alica v krajine Splnenych priani a na druhej strane pocitujem vycitky za take drahe a luxusne darceky. Mam pocit, ze su druhe Vianoce . Pomaly mi to dochadza, ze hromada ludi si na mna spomenula a chcela mi urobity radost a preto vsetky tie darceky prijimam s velkou radostou (pri Parkeri mi aj slza kvapla ).PODARILO SA. Tesim sa z kazdej veci, ktoru ste mi vybrali. DAKUJEM

Za fakt neuveritelne prekvapenie dakujem vam vsetkym, ktore ste prispeli . Netusila som, ze na mna tolko uzasnych ludi mysli … ste squela opora.

Ještě 1.prosince psala tohle:
Poviem to takto:
Som vďačná za kazde rano, kde sa zobudím , ze mi v spanku nezlyhalo srdce, ktore mam znicene od tých zivotodárnych jedov. A som vdacna ya kaydz vecer, kde mozem ist spat, ze som den opat prezila. Ziadne dlhodobe plany. To je realita prezivania. Ale to neznamena, ze si neuzivam zivot.

Na vánoce jsme posílaly pohledy a ani ve snu nás nenapadlo, že to takhle rychle skončí. 8.1. zemřela. Ve čtvrtek 11.1. měla pohřeb. Poslední, co jsme mohly udělat bylo, složit se na kytici. Dostala 30 (tolik jí bylo let) růžových růží ( tuhle barvu měla moc ráda). Zbytek peněz, konkrétně 8900 Sk bylo převedeno na konto Národního onkologického ústavu na oddělení interna D( tam se xym léčila). Peníze poslalo přes 100 lidí.

Proč to všechno píšu?

Znovu jsem si dnes uvědomila, jak je strašně důležité udělat věci hned. Jsem ráda, že Xym věděla, že ji máme rády a že jsme jí to stihli říct. Je mi dnes strašně smutno. Malinkou útěchou je mi jen to, že jsme udělaly co jsme mohly, aby měla v životě radost.

Když jsem se rozhodovala, zda začít učit a tančit i profesionálně, říkala jsem si, možná,někdy,ale pak jsem si řekla – kdy jindy ,když ne teď? Kdy je nejvhodnější doba něco udělat, když ne právě teď? Pokud máte někoho rádi – řekněte jim to teď – později už možná nebudete mít příležitost.

Když chcete něco udělat – udělejte to taky hned. Život se nedá vrátit, nelze si říct tak a teď znovu, nelze vrátit minulost. Užijte každou minutu tak, abyste toho nelitovali.

Pokud chcete tančit nebo třeba jen sedět a pít kávu…..tak to udělejte. Manžel jeden den, nebo alespoň pár hodin pohlídá a pokud ne – sbalte hračky, svačinu a prcka a přijďte s ním.

Když už budu jednou v životě něčeho litovat – tak ať jsou to věci,které jsem udělala a ne ty, které jsem neudělala.

ŽIJTE!! Žijte naplno tak, aby každý den byl pro vás krásný. A pokud vám dělá radost tanec…tak tančete. Budu vás ráda potkávat u sebe na hodinách, na relaxačních dnech a na seminářích.
Vaše Raha Nur