Moji milí

Když hledáme zázraky, často nevidíme ty úžasné, krásné věci kolem sebe. Zázrak zrození, slunce, přírodu, všechny ty divy světa, které máme možnost dnes a denně pozorovat. Dějí se kolem nás a my si jich často ani nevšimneme.

Když jsem začala žít tenhle život – ano žít, ne jen přežívat, tak jsem si začala všechny tyhle krásy uvědomovat. Svět je najednou krásnější, čistší.

Mohu pomoci lidem, otevřít oči. Jeden můj bývalý kolega se popálil. Zasáhl ho výboj elektrického proudu, dost mu popálil obě ruce a obličej. Zpočátku to vypadalo i na ztrátu zraku a na trvalé poškození jedné ruky. Pravidelně jsem mu posílala energii, uzdravovala ho na dálku. Dostávala jsem zprávy, že se „zázračně“ uzdravuje. Ten kolega ani netušil a asi to nikdy ani nebude vědět, jak intenzivně jsem s ním pracovala. Podstatné je, že se mu zranění zahojilo přímo zázračně a už zase může pracovat.

Umím ohnout lžíce, stočit je do ruličky aniž by se zlomily a nepřijde mi na tom nic divného.

Opařila jsem si ruku, odblokovala jsem sama sebe, natřela šungitovou mastí a ruka byla druhý den zahojená.

Je to zázrak? Pro někoho, kdo nerozumí elektřině je zázrak i to, když se rozsvítí žárovka.Když automobil nastartuje a jede, může to být chápáno také jako zázrak. Kdyby člověk ze středověku viděl letět letadlo, taky by mu to připadalo jako zázrak.

Pro člověka poučeného, pokud je jev vysvětlitelný, to může být už jen logický sled událostí, které vedou k úspěchu.

Mám z poslední doby jeden případ, který mě moc potěšil. Jedné ženě byla zima. Co si pod touhle větou představit? Pořád chodila oblečená podstatně více než její okolí, na zahradu šla pracovat teprve, když byly čtyřicítky, ve svém domě pořád chodila v pantoflích, teplých ponožkách, ve svetru i v době, kdy jejímu manželovi stačily kraťasy. Pokud tato situace trvá dlouho, u ní celý život, je velmi nepříjemná, doslova ubíjející. Navštívila klasické lékaře, ale Ti jí nedokázali pomoci. Prý je to normální. Zkusila i alternativní přístup – navštívila ajurvédského lékaře, ten jí předepsal jídelníček, ona ho dodržuje. Bylo to o maličko lepší, ale pořád jí byla zima. Tato žena udělala vše. Chtěla změnit svůj život a přesto to VŠE co ona znala, bylo málo. Doslechla se o mně a chtěla zkusit i odblokaci, i když nevěděla co to vlastně je. Bylo jí řečeno, že nebude v žádné hypnóze, že si budeme povídat, že se zkusíme podívat do minulosti .Dostala i důležitou informaci, že kdykoli bude chtít, může se vrátit zpět. Nebudeme dělat nic, co by sama nechtěla. Souhlasila. Přijeli jsme k ní domů. Pokud mám pracovat s člověkem, který ještě nikdy nepodstoupil nic podobného, začínáme polehounku. Formulujeme problém, který chceme řešit, pomocí kineziologického testu vytestujeme věk, kam se budeme vracet. Tím věk myslím současný život a událost, na kterou si klient většinou pamatuje. Klient zavře oči a zkusí si představit situaci, která se v tom roce odehrála. Většinou to jde snadno, „napadne“ ho ta správná situace. Před začátkem sezení klientovi vysvětlím, že půjde pravděpodobně o nějakou maličkost. Z dnešního pohledu zanedbatelnou věc, na kterou pravděpodobně už dávno zapomněl, která v jeho podvědomí vytvořila nesprávný program podle kterého se chová.

V jednom případě šlo například o to, že tříletá holčička si měla obléci šatičky, které nechtěla. Zkuste se zamyslet a řekněte mi jaké možnosti má tříletá holčička, aby nedostala vyhubováno a přesto si nemusela obléci šatičky. Ve třech letech ještě své rodiče nepřepere, ani slovní argumenty asi nepůjdou použít. Když si šatičky roztrhne nebo zašpiní tak dostane vyhubováno. Co teď? Tahle tříletá holčička přišla na geniální věc. Šatičky si poblinkala. Důsledek jejího chování? Dospělí jí převlékli šatičky a ještě jí litovali, jaká je chudinka. Co si z toho odnesla do dospělosti?

Před začátkem našeho sezení situace vypadala tak, že klientka si oblékla nenáviděné šatičky, přetrpěla v nich návštěvu a žila s přesvědčením, že dospělí mají vždycky pravdu a ona s tím nemůže nic udělat. I v dospělosti byla tou malou holčičkou, která nosí nenáviděné šatičky a je přesvědčená, že jinak to nejde. Teď zjistila, že existuje i jiná varianta jak dosáhnout svého cíle a nedostat vyhubováno.

Ale zpět k paní „Studené“. Přes tyhle „maličkosti“ ze současného života si paní „osahala“ co vlastně budeme dělat. Vždy před takovouto seancí nebo sezením, asi na názvu nezáleží, si dělám tzv. přípravu. Naladím se na dotyčnou osobu a pustím si „film“ z její minulosti. Nezasahuji, jen se dívám. Tyhle návraty nebývají pěkné, protože pokud by to byla procházka růžovou zahradou, duše se v ní nezasekne a bude vše v pořádku. Většinou se zasekne tam, kde jí bylo ublíženo nebo kde ona ublížila někomu dalšímu. Dobrovolně tyto návraty nedělám, ale pokud dotyčný chce, „podívám „ se předem na film jeho duše, na tu část, kde se zasekla ,a když tam jdeme podruhé spolu už vím, co nás tam bude čekat. Někdy znám situaci, kterou máme řešit, nebo naopak prostředí. Zbytek mi dopoví klient.

Tady mě příprava zanesla opravdu hodně daleko. Zapomeňme v tuto chvíli na logiku, na to, že to vlastně není možné a zkusme si to alespoň představit.

Letěla jsem zpět a bylo to, jak když jedete dolů po horské dráze. Byl to opravdu sešup hodně – hodně do minulosti. Ocitla jsem se v jedné jeskyni v době kamenné. Nebudu psát podrobnosti, ale tato žena tam umrzla. Je důležité prožít tuto zátěžovou situaci, aby si duše vzpomněla. Někdy nedostanu povolení nic měnit. Projdeme poznáním, které samo o sobě dotyčnému většinou pomůže pochopit situaci, která se odehrává v jeho současném životě. Pokud dostanu povolení tak po tom, co projdeme touto nepříjemnou situac,í se vrátíme zpět a na křižovatce života odbočíme na jinou silnici. Jdeme jinou cestou. Tady paní začala být ohromná zima, do celého těla se jí zapichovaly ledové jehličky, její končetiny pomalu přestávaly vnímat a ona si uvědomila, že umírá. Prý něco jako postava Leonarda di Capria ve filmu Titanic. Po tomhle zjištění se vlastně ani nedivíme, že tělu je pořád zima, že si „pamatuje“ tu nepříjemnou situaci, kdy byla zima až do morku kostí, která byla tak bolestivá, že žena tenkrát zemřela. Neumím si představit smrt umrznutím, ale před milosrdným koncem jsou asi hodně bolestivé fáze, kdy odumírají končetiny.

Paní prožila svoji smrt se vším, co k tomu patří. Její duše si vzpomněla. Dostaly jsme povolení tuto situaci změnit. Před začátkem seance upozorním klienta, že situace bude hodně nepříjemná, ale že je důležité ji prožít, protože teprve pak se můžeme vrátit zpět a odbočit na křižovatce života jinam. Teprve pak se můžeme dát jinou cestou. Klienti to vědí a tak i když ví, že umírají tak to berou jen jako nepříjemnou část, kterou už za chvíli budou moci změnit. Jde o důležitý proces, bez kterého bychom nemohli tuto situaci změnit.

To se stalo i tady. Poté co paní zemřela, jsme se vrátily zpět před tuto situaci. Potkala v létě muže, do kterého se zamilovala. Tu inkriminovanou zimu prožili spolu a před zimou nashromáždili dostatečnou zásobu dřeva. Paní už cítila lásku muže i to, že jí je teplo. Vrátily jsme se zpět …..a stal se zázrak.

Paní „ Studené“ už od té doby můžeme říkat paní „Teplá“. Nedávno jsem u ní byla na návštěvě. Seděli jsme všichni u nich na terase, mně začalo být chladno ( a to mi obvykle nebývá) a paní vesele seděla v krátkém rukávu a švitořila. Úplně se jí změnil život. K lepšímu. Najednou nepotřebuje tři svetry, ale stejné oblečení jako její muž. Pro oba je to dnes a denně zázrak…ta změna, ke které stačily jen dvě hodiny našeho rozhovoru. ALE paní byla připravená, udělala vše, a přesto to bylo málo. My už odstranily tu poslední příčinu a situace se mohla dostat do normálu.

Tato změna byla u mě potvrzením a důkazem, že moje práce má smysl.

Už několik lidí se ptalo, zda paní byla zima i ve všech následujících životech – ano byla, ale teprve teď dostala šanci to změnit a situaci narovnat.

Co si z toho článku vzít za poučení? To musíte vědět vy. Já vím, že je důležité se nevzdávat, hledat i méně obvyklá řešení a hlavně CHTÍT něco změnit. Člověk pak může žít lepší a plnější život. Duše potřebuje zdravou, plně funkční „schránku“, aby se mohla věnovat podstatným věcem. Proto je potřeba tyto bloky odstraňovat.

S láskou a úctou

Radomíra Diana